Zkušenosti s programem pohybových aktivit pro onkologické pacienty z pohledu fyzioterapeuta

Souhrn

Onkologická léčba je často dlouhodobá a je spojena s mnohými komplikacemi, které se negativně promítají nejen do fyzického a psychického fungování pacienta, ale ovlivňují i jeho sociální chování, mezilidské vztahy a celkovou kvalitu života. Pohybové programy pro onkologické pacienty spolu s možnostmi fyzioterapeutických intervencí pomáhají pacientům zlepšit nejen jejich fyzické zdraví a zmírnit komplikace léčby, ale jsou také prostředkem pro navazování nových mezilidských vztahů, sdílení vlastních zkušeností a slouží jako podpora ve všech fázích léčby i po jejím skončení. Z pohledu fyzioterapie je v rámci těchto programů mimo jiné velmi důležitá mezioborová spolupráce, úzká komunikace s pacienty a také práce s jejich psychickým nastavením, které může být v rámci somatizace příčinou řady obtíží. V mnoha případech se psychika promítá také do vnímání vlastního těla a výrazně ovlivňuje motivaci a přístup pacienta k aktivnímu životu.

Klíčová slova: onkologie, pohybová aktivita, fyzioterapie, kvalita života

Hlavním cílem tohoto článku je prezentovat dosavadní zkušenosti, přínosy a výsledky pohybových programů pro onkologické pacienty z pohledu fyzioterapeuta a přiblížit jejich význam v rámci komplexní onkologické péče. Důležitou součástí je také poukázat na nejčastější překážky a výzvy, se kterými se můžeme v praxi setkat, a podnítit tak mezioborovou spolupráci a motivaci pacientů k aktivní účasti na pohybových aktivitách a dalších podpůrných programech.

Vedení pohybových programů pro onkologické pacienty

Pohybové programy nabízené onkologickým pacientům v rámci spolupráce FN Plzeň, Centra tělesné výchovy a sportu Fakulty pedagogické ZČU v Plzni, Hlasem onkologických pacientů a dalšími zahrnují širokou škálu aktivit, od lektorkou vedených a každotýdenních vycházek nordic walking, přes lekce onko jógy, cvičení v bazénu a plavání, až po skupinový 12týdenní pohybový program zdravotně-kondičního cvičení, který probíhá vždy 1× týdně po dobu 3 měsíců. Tento program v sobě kombinuje prvky aerobního a silového tréninku, ale poskytuje pacientům také relaxační techniky, jako je Schultzův autogenní trénink, hluboké brániční dýchání nebo Tai-Chi. Důraz je kladen také na zařazení rehabilitačních konceptů vycházejících z principů vývojové kineziologie, jako je například dynamická neuromuskulární facilitace (DNS) nebo akrální koaktivační terapie (ACT). Součástí pohybových programů jsou také individuální konzultace vedené pohybovými specialisty a fyzioterapeutem, které kromě možnosti zajištění potřebné základní intervence podle potřeby mají za cíl také posílit pacientovu motivaci k aktivnímu životu a poskytnout cenné teoreticko-praktické rady ke zlepšení pohybových návyků a celkové kvality života. Výhodou je i možnost konzultování aktuálního zdravotního stavu a vhodných aktivit se zdravotníky onkologické kliniky. Všichni uvedení se tak podílejí na doporučení nejvhodnějšího přístupu k pacientovi a jeho vedení pohybových aktivit a cvičení. Přítomností studentů zdravotnických a pedagogických oborů je navíc pacientům zajištěna i neustálá možnost opory a podpory a možnost individualizovat cvičení s ohledem na jejich zdravotní stav a kondici.

Spojení aktivního cvičení a edukace, na kterém se podílí řada odborníků, je tak pro zúčastněné skvělou příležitostí, jak si zlepšit nejen své pohybové dovednosti na místě, ale zároveň možností získat cenná doporučení pro cvičení také v domácím prostředí, kde navíc pacienti mohou využívat zavedený program Onkofit – https://onkofit.cz/ (Masarykův onkologický ústav a Masarykova univerzita v Brně). Díky těmto vlastnostem a spojením mezioborové spolupráce je tak uvedený 12týdenní pohybový program vhodný pro prakticky všechny onkologické pacienty všech věkových kategorií, kteří mají chuť se zúčastnit a nemají zásadní zdravotní kontraindikace uvedené Českou onkologickou společností (https://www.linkos.cz/lekar-a-multidisciplinarnitym/ kvalita-zivota-lekar/osetrovatelska-pece-stomie/pobyb/doporuceni-preskripce-programu-pohybove-aktivity-pro-onkologicke-pacienty/) (obrázek č. 1).

Pohybová aktivita jako účinná forma nefarmakologické léčby

Pravidelná pohybová aktivita je v současnosti považována za účinnou a bezpečnou formu nefarmakologické léčby a hraje zásadní roli nejen v rámci prevence onkologického onemocnění, ale zmírňuje také komplikace vzniklé během samotné léčby i po jejím skončení. Ne všichni onkologičtí pacienti se však mohou vzhledem ke svému zdravotnímu stavu nebo fázi léčby pohybu plnohodnotně věnovat [1]. Z pohledu fyzioterapie je výše uvedený 12týdenní program pro tyto pacienty vhodným prostředkem, neboť zohledňuje jejich aktuální fyzický i duševní stav a současně zahrnuje široké spektrum technik zaměřených nejen na fyzické, ale i duševní zdraví, stejně tak na zlepšení kognitivních funkcí a vnímání vlastního těla. Toto vše lze vnímat jako velice přínosné, a to z následujících důvodů:

• během cvičení u pacientů dochází především ke snížení únavy, úzkosti a percepci bolesti díky vylučování endogenních opioidů;

• snižují se hladiny prozánětlivých cytokinů, jako jsou TNFα a IL-6, a zároveň dochází k aktivaci center v prefrontálním kortexu a bazálních gangliích, které hrají klíčovou roli v motorické kontrole a motivaci [2, 3].

Vzhledem k tomu, že je u onkologických pacientů často narušena propriocepce a schopnost vnímání vlastního těla, zejména po operaci nebo při periferní neuropatii, zásadní roli hraje i zařazení technik vycházejících z principů vývojové kineziologie, jako je například dynamická neuromuskulární stabilizace (DNS) nebo akrální koaktivační terapie (ACT). Prostřednictvím pravidelného tréninku s využitím těchto metod lze pozitivně podpořit fyziologické motoricko-neurologické vzory, zlepšit celkové vnímání pohybu, a předejít tak rozvoji posturálních dysbalancí a poruchám rovnováhy [4, 5].

Obrázek č. 1: Skupinová cvičení zaměřená na zlepšení zdraví a kvality života u onkologických pacientů

Zdroj: foto autor se souhlasem pacientů

U pacientů, u kterých převažují úzkosti, popřípadě postoperační bolesti a nemohou se věnovat klasickým aerobním aktivitám nebo odporovému tréninku, je vhodné upřednostnit relaxační techniky, popřípadě jógu nebo Tai-Chi. Tyto techniky jim pomohou pracovat s bolestí, snížit svalovou tenzi a podpoří jejich důvěru v pohyb. Často využívaný je například Schultzův autogenní trénink vycházející z jógy a meditace. Jde o metodu, která využívá autosugestivních postupů a imaginace s cílem zlepšit vnímání vlastního těla a zmírnit pocity napětí [6–8].

Hodnocení dosavadních výsledků a reakcí pacientů

Do prvních dvou kurzů 12týdenního programu se registrovalo celkem 26 pacientů, avšak pouze 23 se plně zúčastnilo. Během těchto dvou 12týdenních pohybových programů byl mimo jiné hodnocen jejich vliv na fyzické zdraví a kvalitu života zúčastněných. Fyzická kondice byla vyhodnocována na začátku a po skončení programu a zahrnovala šestiminutový chodecký test (6MWT), během kterého byla měřena celková ušlá vzdálenost, maximální tepová frekvence a míra vnímané námahy (RPE) s použitím Borgovy škály. Výsledky ukázaly, že během 12 týdnů došlo ke statisticky významnému zvýšení celkové ušlé vzdálenosti během 6MWT z průměrných 424,2 m na 466,2 m (p = 0,019).

Tepová frekvence se snížila z průměrných hodnot 116,2 T/ min na 111,8 T/min, tyto hodnoty však nebyly statisticky významné (p = 0,419). V rámci vnímaného úsilí došlo také k pozitivnímu zjištění: z průměrné hodnoty 12,05 před intervencí došlo ke snížení na 11,11 (p = 0,031), což naznačuje pozitivní adaptaci kardiovaskulárního systému na zátěž. Zásadní však byly zpětné ohlasy samotných pacientů, kteří programy vnímali jako velice přínosné. Nejčastějším problémem pro ně však byla únava, bolest spojená s léčbou, ale také obavy ze špatného provádění cvičení nebo neodhadnutí míry zátěže.

Význam individuálních konzultací

Během práce s onkologickými pacienty v rámci pohybových programů, ale i během každodenní praxe, se setkávám s tím, že různí pacienti pacienti mohou mít stejné diagnózy i typ léčby, avšak jejich klinický obraz se zásadně liší. Každý z nich proto vyžaduje, pokud možno, individuální přístup, aby bylo docíleno co nejlepšího terapeutického výsledku. V tomto ohledu je zásadní nejen využití klinického testování a hodnocení pohybového projevu, ale důraz by měl být kladen také na aktivní naslouchání a zjištění postoje pacienta k léčbě, pohybovým aktivitám, fyzioterapii a ochotě zlepšovat svoji kvalitu života, stejně tak jako spolupracovat s ostatními. Často se setkávám s pacienty, kteří mají strach z jakékoliv formy pohybové aktivity a obávají se zhoršení svého zdravotního stavu, nebo dokonce návratu onemocnění. Někteří naopak trpí úzkostmi, nedostatkem motivace, ale i sníženým sebevědomím a je pro ně obtížné požádat o jakýkoliv typ podpory. V obou případech jde o problémy, které jim mohou výrazným způsobem narušovat návrat do každodenních činností nebo prodlužovat rekonvalescenci. Během jednotlivých sezení proto využívám teoreticko-praktické poznatky a techniky, které si každý může ihned na místě ověřit, otestovat a vyzkoušet, a získat tak rychlou zpětnou vazbu, která je zásadní v procesu vlastního uvědomění, učení a která hraje důležitou roli při posilování důvěry k vlastním schopnostem. Mimo jiné se snažím o vytvoření vhodného prostředí, kde mohou být pacienti sami sebou bez ohledu na léčbu a s ní spojené komplikace.

Nejčastější překážky a výzvy v klinické praxi

V praxi se často setkáváme s celou řadou překážek, které mohou pacientům bránit v pravidelné účasti v pohybových programech. Mezi ty nejčastější patří zdravotní omezení, jako je přetrvávající bolest, ale také únava, která je mezi pacienty jedním z nejčastěji hlášených symptomů, omezujících je v jejich běžných denních aktivitách [9]. U některých je v průběhu cvičení naopak stále přítomná onkologická léčba, která může zasáhnout do jejich časových možností a často je doprovázena nežádoucími účinky, jako je nevolnost, horečnaté stavy či zánětlivé reakce vyžadující dostatečný čas pro regeneraci. Z vlastních zkušeností bych však řekl, že více než zdravotní komplikace limituje pacienty, zejména pak ženy s karcinomem prsu, úzkost a sociální bariéry pramenící ze změn tělesného obrazu a pocitu sníženého sebevědomí. U mužů mohou být přítomné podobné faktory, zejména pocity studu nebo ztráty mužské role.

Závěr

Pohybové programy nabízejí onkologickým pacientům široké spektrum pohybových aktivit, které hrají důležitou roli v rámci komplexní onkologické péče, pomáhají jim vyrovnávat se s nejčastějšími komplikacemi a jsou prostředkem ke zlepšení celkové kvality života. Nedílnou součástí je také edukace podporující samostatnost a aktivní podílení se na péči o sebe. Ačkoliv je pacientům nabízena široká škála aktivit zohledňující jejich zdravotní i finanční možnosti a zahrnující multidisciplinární podporu jak ze strany lékařů a pohybových specialistů, tak i odborných asistentů, aktivní účast ze strany pacientů zůstává výzvou. To může být způsobeno výše zmíněnými komplikacemi, které ovlivňují kromě fyzického zdraví i motivaci pacientů.

Poděkování

Rád bych poděkoval Mgr. Věře Knappové, Ph.D., doc. Ladislavu Čepičkovi, Ph.D. (Centrum tělesné výchovy a sportu, PF ZČU v Plzni), Bc. Andree Mazurek, zdravotníkům Onkologické a radioterapeutické kliniky LF UK a FN v Plzni a Hlasu onkologických pacientů z.s. za spolupráci na programu pohybových aktivit pro onkologické pacienty.

Bc. Adam Vokurka

Centrum tělesné výchovy a sportu Fakulty pedagogické Západočeské univerzity v Plzni

Zdroj: časopis Podpůrná léčba č. 4/2025, ISSN (TIŠTĚNÉ VYDÁNÍ): 2571-2438, ISSN (ONLINE VYDÁNÍ): 2694-7269 registrováno pod evidenčním číslem MK ČR E 23500

LITERATURA

1. Yang L, Winters-Stone K, Rana B, et al. Tai Chi for cancer survivors: A systematic review toward consensus-based guidelines. Cancer Med. 2021; 10(21): 7447–7456.

2. Wang T, Deng J, Li W, et al. The effects of aerobic exercise in patients with cancer-related fatigue: A systematic review and meta-analysis. PLoS One. 2025; 20(6): e0325100.

3. Chen C, Nakagawa S, An Y, et al. The exercise-glucocorticoid paradox: How exercise is beneficial to cognition, mood, and the brain while increasing glucocorticoid levels. Front Neuroendocrinol. 2017; 44: 83–102.

4. Mohseni G, Ali Nasab M, Firouzjah E. The Effect of Dynamic Neuromuscular Stabilization Exercises on Balance and Fear of Falling in Female Elderly [online]. Elderly Health J. 2023; 9(1):16–22.

5. Marinković D, Obradović B, Korovljev D, Scepanovic T. Improving postural stability with dynamic neuromuscular stabilization in basketball. In: 15th International Scientific Conference on Transformation Processes in Sport. Sport Performance, 12th-15th April 2018, Budva – Montenegro. Book of Abstracts: 54–55.

6. Stackeová D. Relaxační techniky ve sportu. Praha: Grada, 2011.

7. Yumkhaibam AH, Farooque SM, Bhowmik SK. Effectiveness of autogenic training on reducing anxiety disorders: A comprehensive review and meta-analysis. Eur J Phys Educ and Sport Sci. 2023; 10(3).

8. Vasu DT, Chua WY, Tan LF. Effects of autogenic relaxation training and progressive muscle relaxation on anxiety: an EEG-based experimental study. Neurosci Res Notes. 2025; 8(1).

9. Savina SV, Zaydiner B. Cancer-related fatigue: Some clinical aspects. Asia Pac J Oncol Nurs. 2019; 6(1): 7–9.

Číslo schválení: NPS-CZ-01323